Dovednost stavění suchých zídek

Dovednost stavění suchých zídek

Materiální i nemateriální dědictví jakožto způsob, kterým prožíváme něčí kulturu i obyčeje jsou ohniskovým bodem na cestě uznání historických i společenských okolností, které vytvořily svou kulturní identitu. Po mnohá desetiletí zcela nespravedlivě opomíjená tradiční neboli lidová stavba zídek nasucho, a prakticky vlastně veškerá vernakulární (lidová - tradiční) architektura stavěná bez použití pojiva, tedy nasucho, je součástí každé kultivované krajiny podél pobřeží Středomoří.

 

A přesto bylo toto materiální dědictví po dlouhou dobu považováno za méně hodnotné a nikdy nebylo doprovázeno veřejným a vědeckým diskursem, a ani správně hodnoceno. A to zcela neoprávněně, jelikož na celém tomto prostoru bez ohledu na moře, hranice i kultury tu pracovité ruce odnímaly kamenité krajině jeden kámen za druhým vytvářejíc nádherné struktury, přičemž zároveň formovaly osady, celé kamenné krajiny, z nichž pocházely i mnohé evropské kultury.

Kažun
Zoran Jelača

Proto je zařazení stavění zídek nasucho na Seznam nemateriálního dědictví UNESCO výjimečným krokem k zachování této tradice, a přestože nelze ochránit všechny takto vystavěné zídky, kamenné objekty anebo obezděné vinice, nad námi je imperativ zachování dovedností, které se zdokonalovaly a pilovaly po staletí a jejich předání budoucím generacím. Tato dovednost stavby zídek nasucho, kterou mohl a musel ovládat každý, kdo obdělával pole, se přenášela na mnohé generace, ovšem, bez jakéhokoliv materiálního záznamu, což se ukázalo klíčovým nedostatkem, když byla za poslední desetiletí XX. století tato kontinuita přerušena.

 

Právě díky úsilí Sdružení 4Grada-Dragodid a několika jednotlivců i institucí se r. 2016 dovednost stavění nasucho začala zevrubně zkoumat a stala se chráněným, nemateriálním kulturním bohatstvím Republiky Chorvatsko. V následujícím roce, ve společné nominaci Chorvatska, Cypru, Francie, Řecka, Itálie, Slovinska, Španělska a Švýcarska, mezivládní výbor UNESCO poznal výjimečnou důležitost této tradice a koncem r. 2018 ji konečně zařadil mezi světové kulturní bohatství.

 

V dobách, kdy se každá stopa v dějinách zaznamenává množstvím megabajtů je výjimečně důležité, aby stavby, jakou je i stavění zídek nasucho, mohly být intuitivně rozluštěny a aby byla odhalena jejich struktura i účel, který je řízen obřady i obyčeji z dob minulých generací.

A to proto, že jednoduchost, ale i úplná funkcionalita objektů tradičního stavitelského dědictví a zároveň i ekologická komponenta, jsou dnes stejně důležitým požadavkem nacházejícím se před moderní společností a jejími architekty, přičemž udržitelné využití zdrojů, jak se to dělávalo ještě dávno před námi a ovšemže přizpůsobeno dnešním podmínkám, je jediným způsobem k přežití dnešních i budoucích generací.